Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestopis Island

11. 6. 2009

Island

6.6. - 10.6. 2009

Účastnice: Eva Kysilková + Tereza Malotová

Před cestou:

   

   Po zjištění, že mám na začátku června v práci 5  dní volna,  jsem hned začala vymýšlet, kam vyrazit. Tentokrát byla mojí spolucestující mother, která taky dostala poslední slovo při výběru cíle výletu. Chtěly jsme někam blízko, možnosti byly: Oděsa, Kyjev, Istanbul  nebo Island. Island mě lákal už dlouho, ale vždycky jsem  ho zavrhla z obavy před deštěm a  zimou. Nakonec jsme to  riskly a nelitovaly.

   Vízum není nutné a cesta je docela snadná, z Kodaně několik spojů denně do Reykjavíku, doba letu necelé 3 hodiny (plus 1 hodina z Prahy do Kodaně).

Sobota 6.6. - přílet, Hella

  

   Ráno nás čekal brzký budíček  v 5.45, zavřely jsme kufry a odjely na letiště. V 7.25 jsme už seděly v Boeingu 737 -500 ČSA na letu do Kodaně. Cesta uběhla velmi rychle, v Kodani jsme našly přepážku transfer a nahlásily se na let do Reykjavíku, který  odlétal ve 14.00.

   Měly jsme tedy skoro 5 hodin do odletu, tak jsme přemýšlely, co podniknout. Venku bylo nádherné slunečné počasí, tak jsme váhaly, jestli narychlo nevyrazit do centra. Nakonec jsme nejely, úschovna zavazadel  stála 22 Euro na 24 hodin, to nám přišlo zbytečné a s kuframa se nám nechtělo. Navíc bysme tam mohly být tak hodinu a pak zase zpět.

   Tak jsme se usadily před letištěm v parku a konečně jsme se podívaly do mapy a průvodce a naplánovaly cestu. Rozhodly jsme se, že zůstaneme všechny 3 noci na jednom místě v Hella a odtamtud budeme dělat výlety.

   Čekání nám celkem rychle uteklo, ve 13.00 jsme se přesunuly do gatu na odlet zjistit,  jestli dostaneme místa. Měla jsem nejdřív trošku obavy, na www.flyzed.com byl smutný smajlík a v Editě už taky moc míst k prodeji nebylo. Ráno mi ale na transferu říkali, že by to  mělo být dobré, že Y je sice plný,  ale v C jsou místa. Neměly jsme sice místa vedle sebe a ještě ke všemu to byly B (prostřední), ale ty 3 hodiny se to dalo vydržet.

   Ve 14.00 jsme odletěly do Reykjavíku, k jídlu jsme v letadle nic nedostaly,  všechno se  muselo  kupovat, zadarmo byla jen voda, džus, kafe, čaj.

   Díky časovému posunu -2 hodiny jsme přistály v 15.00, k našemu překvapení nás čekala azurová obloha a 18 stupňů (předpověď hlásila přeháňky a 10 stupňů).

   V Hertzu jsme měly zamluvené auto na celý pobyt. Nejdříve nám dali automat, ale nebyl problém to vyměnit. Pozor: platbu auta nelze provést v hotovosti, pouze embosovanou kreditkou.

   V Hertzu nám taky zamluvili ubytování v Hella na 3 noci, takže po výměně peněz nám už nic nebránilo v odjezdu z letiště.

     Mezi desítkami Toyot Yaris se nám podařilo najít to naše a vyrazit do Reykjavíku a dál na východ.  Silnice byly nádherné asfaltky, povolená rychlost 50 v obci a 90 mimo obec, ale žádnou kontrolu jsme nikde neviděly. Za Reykjavíkem jsme se v Bonusu zastavily pro pití, ceny byly podobné jako u nás.

   Do Helly to bylo z letiště asi 130 km, cestou jsme občas zastavovaly a sjížděly mimo okružní silnici č. 1. V Selfossu jsme udělaly zastávku na koupání v geotermálním bazénu. Bazény jsou na Islandu v každé vesničce, většinou je jich v areálu několik. Velký na plavání s teplotou kolem 30 stupňů a pak několik menších s různými teplotami 32, 35, 38 stupňů, vstupné 300-400 islandských korun na osobu (asi 50 - 60 Kč).

100 ISK = 15 Kč

   Do velkého bazénu jsme nešly, hned jsme se nahřály  v menším. Asi po 45 minutách jsme toho měly dost a pokračovaly jsme dál  v jízdě do Helly.

    Ubytovaly jsme se v hotelu Fosshotel Mosfel, vzaly jsme pokoj s umyvadlem na pokoji, WC+sprcha na chodbě za 11 500 ISK, z toho jsme dostaly slevu 15%. V ceně byla výborná snídaně.

   Večer jsme se ještě jely podívat po okolí, jelikož jsou tedˇ na Islandu bílé noci, dalo se cestovat dokud člověk vydržel, pořád bylo světlo jako ve dne. Jeli jsme se podívat směrem k moři do Pikkvibaer, kde nic zajímavého nebylo, ale alespoň jsme obhlédly islandský venkov.

   Kolem 23.00 jsme nasadily brýle z letadla a šly spát.

Neděle 7.6. - Zlatý trojůhelník, Laugarvatn, Kerid, Leirubakki, Laugaland

  

   Dnešní den jsme věnovaly výletu, který absolvuje asi každý návštěvník Islandu, jedná se o Geysir, Gullfoss a park Pingvellir.

   Vstaly jsme v 7.30 a po vydatné snídani jsme odjely na první zastávku u Geysiru. Jely jsme po okružní silnici č.1 směrem na Selfoss, potom po č. 30 přes Skálholt a Reykholt až k cíli výletu.

   Geysir je tryskající termální proud,  který dal název všem ostatním gejzírům na světě. V padesátých letech došlo k ucpání Geysiru, turisté do něj házeli kameny. Vedle Geysiru je Strokkur, který tryská spolehlivě každých zhruba 6 minut.

    V areálu gejzírů je ještě několik menších jezírek s nádherně modrou vodou.

   Po prohlídce gejzírů jsme přejely dál k mohutnému vodopádu Gullfoss, nejznámějšímu islandskému vodopádu, voda padá z výšky 32 metrů. Gullfoss měl být ve dvacátých letech zničen zahraničními investory, kteří chtěli přehradit řeku Hvitá a postavit na ní hydroelektrárnu. Ze záměru naštěstí sešlo, investoři včas nezaplatili.

   Od Gullfossu jsme jely po silnici č.37 přes Laugarvatn do Keridu - 3000 let starého kráteru zaplněného zelenou vodou. Potom po silnici č. 35 a 36 kolem jezera Pingvallavatn do parku Pingvellir.

   Pingvellir je islandskou historicky nejvýznamějí památkou, zapsanou v Unesco. Vikingové zde roku 930 n. l. založili první demokratický parlament na světě.  V parku je několik pěkných procházkových stezek a vodopád, byly jsme tam asi 2 hodiny a pak jsme přes Selfoss jely zpět směrem k Helle.

   Ještě jsme udělaly odbočku po silnici č. 26 k Leirubakki, kde měl být podle rady našeho recepčního přírodní bazén na koupel. Bazén tam sice byl, ale jen pro místní hotelové hosty. Tak jsme se zastavily na koupel v geotermálu v Laugalandu. Bazén byl podobný jako v Selfossu. Po důkladném nahřátí jsme dojely zpátky do našeho Fosshotelu a uložily se ke spánku.

Pondělí 8.6. - Seljalandsfoss, Skogar, Vík, Jokulsarlon, Skaftafell

   Dnešek byl cestovatelsky nejnáročnější a to hlavně díky vzdálenosti k jezeru  Jokulsarlon,  kam jsme byly rozhodnuté za každou cenu dojet. Ale abych nepředbíhala...,  Jokulsarlon byl zážitek, ale i ostatní zastávky po cestě stály za to.

   S ohledem na to, že nás čekala dlouhá cesta, jsme vstaly v 7.00, v 7.30 už jsme byly  připravené na snídani a v 8.00 jsme vyrážely na cestu. Jely jsme dál na východ po okružní silnici č. 1. Krátce jsme se zastavily  u vodopádu Seljandsfoss, byl menší než Gulflfoss, ale taky pěkný.

   Další zastávka byla ve Skogaru, kde nás opět přivítal obrovský vodopád Skógafoss a příjemná vesnička, ve které byl moc pěkný skanzen (ve Skogaru žije 23 obyvatel). U vodopádu jsme se zdržely asi 20 minut, potom jsme vyrazily do skanzenu - muzea lidového umění. Muzeum je umístěné v mírném kopečku, je tam spousta zrestaurovaných domků - kostel, škola, statek, stáje, ve kterých je původní vnitřní vybavení. Součástí expozice je muzeum dopravy, bistro a obchod se  suvenýry.

    Po hodině strávené v muzeu jsme pokračovaly směrem na Vík. Cestou byla odbočka k ledovci Mýrdalsjokull,  tam jsme se  zatím nezastavily, nechaly jsme to na zpáteční cestu, pokud bychom ještě neměly ledovců dost.

   Potom  jsme z okružní jedničky sjely k Dyrholaey, přírodní rezervaci bohaté na ptáky. Ta je ale v období hnízdění zavřená, takže jsme se dostaly zhruba do poloviny cesty, kde byla závora a zákaz vstupu. I tak to  ale byla pěkná projížďka, na chvíli jsme se zastavily a pokochaly pohledem na zasněžené hory, moře a ptáky, kteří byli  poměrně agresivní, nalétávali nám na hlavu.

   Další zastávkou byla vesnička Vík, proslulá plážemi s černým pískem. Autem se dá dojet až k pláži, kde jsme udělaly asi hodinovou procházku. Nejznámějším víkským obrazem je skupina skalních jehel Reynisdrangaar, která se tyčí z oceánu na konci pláže. Ve Víku je také kostel, malé muzeum a koupaliště, které jsme navštívily cestou zpátky.

   Z Víku jsme po okružní silnici jely  dál na východ k hlavnímu cíli dnešního dne - jezeru Jokulsarlon. Cesta vedla lávovými poli,  občas jsme zastavovaly u různých přírodním úkazů označených čtyřlístkem.

   Asi po 2 hodinách strávených v autě jsme se konečně dostaly k Jokulsarlonu, který leží kousek od jedničky, mezi Skaftafellem a Hofn. Příjezd k laguně byl uchvacující,  pro nás tím víc, že vzhledem ke krátkému času který jsme měly na naplánování výletu jsme vůbec nevěděly, jak  vypadá...Čekala jsem jezero, na kterém bude plavat pár kousků ledu, ale reality byla jiná.  Na vodě plavaly obrovské kusy ledu, některé byly nádherně modře zbarvené.

   Nejprve jsme zastavily na vyhlídce hned u cesty a vyběhly se  na tu krásu podívat. Pak jsme popojely dál na parkoviště a šly jsme dolů k jezeru na procházku. Po jezeře se dá udělat vyjížďka obojživelným vozidlem, ale to nám přišlo moc turistické, navíc vozidlo jelo jen po okraji jezera, ne mezi  kry.

   Zajímavé je, že laguna ač vypadá, že je tam tisíce let, existuje jen 75 let. Ledové kry se odtrhávají z ledovce Breidamerkurjokull  (strašný název...),  rozloha laguny je 17 km 2 a hloubka je 600 metrů.  Kry jsou v laguně až 5 let, tajou a znovu zamrzají.

   Po rozloučení s lagunou jsme se vydaly na nekonečně dlouhou cestu zpátky do Helly. Cesta zpátky šla rychleji než tam, už jsme viděly skoro vše, co bylo cestou možné a mohla jsem se víc soustředit na řízení a rychlejší jízdu.

   Ještě jsme se zastavily u ledovce Svinafell, který byl asi 5 km od okružní silnice. Je poměrně dobře přístupný a v okolním kopci vede pěšina, ze které je pěkný výhled do koryta ledovce.

   Na odbočce z okružní silnice do parku Skaftafell je benzinka Shell, kde se dá platit benzín v hotovosti. Jinak je to na Islandu docela problém, většina benzinek je samoobslužných a platí se  kreditkou. Takže jsme  na Shellu nabraly plnou nádrž a jely se podívat do Skaftafellu. Na trek jsme bohužel neměly čas, jediný kratší byl k ledovci, ale ten už jsme viděly. Jinak by se tam ale určitě dal  příjemně strávit den až dva, je možné si domluvit výlety na ledovce nebo treky po vlastní ose.

   Naše poslední zastávka před Hellou byla na tradiční večerní koupel, tentokrát ve Víku.  Bazén měl otevřeno do 20.00, takže jsme to bez problémů stihly. Bylo tam  koupaliště podobné jako v Selfossu nebo Laugalandu a my  jsme tam načerpaly energii potřebnou na posledních 80 km do Helly.

   Po koupeli jsme se zastavily na benzině ve Víku na jído a pak už jely do hotelu. Posledních 40 km mě ještě na závěr potrápilo slunce, asi nám chtělo dokázat, že dneska určitě nezapadne, takže mi ve 22.10 po asi 500 km jízdy ještě pěkně svítilo do očí...a na cestu skoro nebylo vidět.

   Kolem půlnoci jsme navzdory silnému světlu usnuly.

Úterý 9.6. - Eyrarbakki,  Seltún, Modrá laguna, Grindavík

   Na úterý jsme měly naplánovaný pohodový závěrečný program, pomalu se přesunout zpátky na poloostrov, kde  leží mezinárodní letiště Keflavík a pohybovat se  poblíž.

     V klidu jsme se nasnídaly a v 9.00 jsme  jely  po okružní jedničce do Selfossu, odkud jsme jely na jih do rybářské vesnice  Eyrarbakki. Tou jsme jen projely a pokračovaly po č. 34 a později nezpevněné č. 42 do Krýsuvíku, kde se  nachází geotermální pole Seltún. Prošly jsme se po dřevěných chodníčcích, ze kterých byl pěkný pohled na parní průduchy, bahenní jezírka a solfatára, poměrně dost to tam bylo cítit  puklými vejci.

   Potom  jsme pokračovaly po č. 42 do pusté rezervace Reykjanesfólkvangur, kam vlastně patří i Seltún. Celková rozloha je 300 km 2, dále je tam obrovské jezero Kleifarvatn a černá pláž jako ve Víku. Také silnice, která vede parkem je naprosto černá, složení štěrkopísek, ale dobře sjízdná. Určitě stojí za to si tuhle oblast alespoň projet autem, pohledy na  krajinu jsou nádherné (cesta se místy klikatí poměrně blízko srázu do jezera, tak  pozor na nechtěnou  koupel).

    Po projetí parku jsme se zorientovaly, kde se nacházíme a pokračovaly jsme na západ po č. 41 na Vogar  a pak po č. 43 na jih k Modré laguně směrem ke Grindavíku.

   Modrá laguna (www.bluelagoon.com) byla hlavním bodem zájmu dnešního dne. Přijely jsme k ní asi ve 13.30 a strávily tam příjemné 3 hodiny. Laguna je klasickou turistickou atrakcí, dle průvodce přeplněnou autobusy plnými důchodců. Nevím, jestli jsme měly štěstí nebo to s těmi zájezdy není zase tak žhavé, ale v laguně se pohybovalo několik dvojic a pár skupinek, určitě jsme ale neměly pocit, že by bylo narváno.

   Vstup do laguny je 20 Euro a je to kromě skogarského muzea taky jediný vstup, který jsme na Islandu platily, přírodní úkazy jsou přístupné zdarma.

     Zázemí laguny je moc  pěkně vybavené, šatny s náramky na čip, ve sprchách mýdla, kondicionéry (vše s minerály z laguny), igelitové sáčky na  plavky a za poplatek se dá půjčit ručník, župan. V přízemí je relaxační místnost s lehátky a výhledem na bazén.

   Samotná laguna je přírodní bazén s mléčně modrou vodou a příjemnou teplotou 33 stupňů (tak akorát, že člověku není zima, ale ve vodě se dá vydržet třeba hodinu aniž by se dostavil pocit malátnosti z příliš teplé vody). Koupel v laguně je moc pěkný zážitek, z vody stoupá páry a občas není vidět ani konec bazénu, lidé vystupující z páry působí skoro strašidelně.

   V areálu je také sauna,  pára, masážní vodopády a přímo ve vodě lze z kyblíku nabrat bílé minerální bahno a napatlat ho na obličej a tělo.

   Lagunu jsme opustily kolem 17.00 a rozhodly jsme se, že vynecháme návštěvu Reykjavíku a zajedeme pro benzín a jídlo do nedalekého Grindavíku.

   Grindavík je příjemné malé městečko, kde jsou 2 benziny, ta na hlavní cestě bere jen karty, ale pokud se jede dále dolů a odbočí se třetí ulicí doleva, tak tam se  dá platit hotově.

   V místním bufetu jsme si daly docela dobrou pizzu a jely se ještě projet po poloostrově. Ještě jsme se pak vrátily zpátky k laguně, protože pěkně svítilo sluníčko a chtěla jsem lepší fotky než z odpoledne. Celkově se laguna dost špatně fotí, protože voda je mléčně modro-bílá, hodně ostrá a světlá a okolí pak vypadá tmavě.

   Na letiště jsme přijely kolem 21.30, odlétaly jsme v 1.00.  Auto se vrací na odstavném parkovišti před odletovou halou, jsou tam šipky. Třebaže jsme většinu času jezdily po asfaltkách, poslední den se nám auto docela dost zaprášilo, ale paní, co to od nás přebírala to nijak nekomentovala.

   Věci jsme nacpaly zpátky do kufrů a vydaly se do odletové haly. Na přepážce Hertzu jsem ukončila půjčení auta a pak jsme se šly odbavit. Jelikož i na zpáteční let byl špatný smajlík co se týče obsazenosti letu, měla jsem pro jistotu ještě variantu návratu přes Paříž (odlet ve 23.55). Do Kodaně nás ale naštěstí odbavili bez problémů, hned jsme dostaly trojsedačku a prostřední místo zůstalo volné.

   Věděly jsme, že nás během letu nebudou letušky "obtěžovat" žádným jídlem ani pitím, tak nám nic nebránilo hned po nástupu do letadla nasadit brýle a alespoň na 3 hodiny usnout.

Středa 10.6. - přílet přes Kodaň do Prahy

  

   V Kodani jsme přistály v 6.00 a odlet do Prahy byl v 10.30, takže jsme se na fialových lavičkách u transferové přepážky ještě natáhly a trošku se prospaly.

   Do Prahy jsme přiletěly v 11.30, hned jsme jely domů, na chvíli jsme si lehly a počkaly, až přijedou Lu s JJ z Německa.  Já jsem šla od 17.00 do  práce a mother s JJ odjeli do Litomyšle.

Nejlepší místa:

1. Jokulsarlon

2. Modrá laguna

3. Skogar, Vík

4. Zlatý trojůhelník

5. Koupání v geotermálních koupalištích

6. Seltún

Poznatky a rady:

   

1. Názvy měst a přírodních krás se špatně pamatují, je to všechno podobné.

2. Čtyřlístek na dopravní značce u cesty = něco zajímavého, stojí za zastávku.

3. Benzín se většinou platí kartou, viděla jsem, že to funguje i na neembosovanou, ale my jsme platily embosovanou. Je nutné si zvolit, za kolik chceme tankovat, v nabídce 1000, 2000 atd. Pokud se dá 2000 a pak se tolik benzínu do nádrže nevejde, z karty odečtou jen opravdu odebrané množství /osobně vyzkoušeno.../. Taky je trochu problém s páčkou na hadici, kterou se spouští tankování benzínu, nesmí se zmáčknout až nadoraz jako v ČR, ale jen do jakési mezipolohy, kterou je třeba vyzkoušet.

4. Přibalit letadlové brýle na spaní, naopak baterka je zbytečná zátěž.

5. Je dobré vzít si spacáky, některá místa nabízejí "sleeping bag" ubytování, my jsme je nepotřebovaly.

6. Je fajn si hned na letišti půjčit auto a jezdit po vlastní ose.

7. Kvůli finanční krizi z druhé  poloviny roku 2008 oslabila islandská koruna o 70 %,  takže jsou teď na Islandu velmi příznivé ceny (jídlo v obchodě stojí přibližně jako  u nás,  půjčení auta na 5 dní 5200 Kč, ubytování v hotelu 2/3 * se snídaní 1300 Kč pro  2 osoby).

8. Drahý je alkohol.

9. Rada pro cestovatele z ČSA, na půjčení auta u Hertzu a Avisu lze uplatnit slevu, slevový kód je na Intranetu v odkazu benefity, autopůjčovny, výhodnější je to u Hertzu. Nejlepší je vystavit si letenku přes CPH, je několik letů  denně, z ostatních destinací většinou jen jeden.

Dojem:

   Islandská příroda je nádherná,  lidé uzavření a celkem nekomunikativní, turistická infrastruktura výborná, všude jsou mapy, ukazatele.

   Počasí příjemné, my jsme měly 2 dny sluníčko a  kolem 16 - 18 stupňů a 2 dny pod mrakem, kolem 10 - 15 stupňů, několikrát lehké mrholení, žádný vítr ani mlha.

      Celkově se nám rychlá islandská exkurze moc  líbila a doufám, že se nám v budoucnu podaří nějaký delší pobyt s autem s náhonem na všechny 4 a poznat opravdový Island. TM

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Island dokola

(Cestopisnik.cz, 25. 2. 2015 15:16)

Ahoj, pěkný blog.
My se pustili autem ještě trošku dál. Kdyby někoho zajímaly i další místa na Islandu, tak jsou tady. <a href="http://cestopisnik.cz/cestopis/evropa/island-2012/">http://cestopisnik.cz/cestopis/evropa/island-2012/</a>

Re: Island dokola

(Cestopisnik.cz, 25. 2. 2015 15:17)

Omlouvám se, nepodařilo se mi správně vložit adresu. Ta je: http://cestopisnik.cz/cestopis/evropa/island-2012/