Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestopis Kazachstán 1

27. 5. 2008

Účastníci výletu: Eva Kysilková

Tereza Malotová

+ posádka letu OK 0180, 0181

PRG-ALA-PRG

22.5.- 27.5.2008

Fakta:

Sousedi: Rusko, Čína, Kyrgystán, Uzbekistán a Kaspické moře

Rozloha: 34 krát větší než ČR (2 717 300 km2)

Obyvatelstvo: 15 milionů (44% Kazaši, 25% Rusové, 5 % Ukrajinci)

Hlavní město: Astana, dříve byla Almaty (do r. 1997)

Jazyk: kazaština a ruština

Měna: tenge, 100 tenge =13,13 Kč

Zajímavosti: -největší vnitrozemské jezero světa-Kaspické moře

-jezero Balchaš-unikát-z poloviny sladké, z druhé slané

- nejvyšší hora Chan Tengri - 7010 m

- 48 000 jezer (některá se mění na slaniska)

- nezávislost od roku 1991(rozpad SSSR)

- náboženství: 50% sunnitský islám, 44% pravoslavní

křestané, 2% evangelíci

- nerostné bohatství-černé uhlí, rudy, ropa

- Bajkonur-pronajímá ho Rusku za 115 mil. USD ročně

22.5.2008 (čtvrtek)- odlet do Almaty

Před odletem:

Když jsem se začátkem roku dozvěděla, že ČSA budou otevírat linku do Kazachstánu, hned jsem se zaradovala. Další možnost lákavého výletu letadlem mateřské společnosti, tudíž snadná dostupnost bez přestupu na dalším letišti.

Oprášila jsem znalosti ze základky a po menším zaváhání, kde vlastně Kazachstán leží, jsem ho na naší staré známé mapě světa na stěně v obýváku našla. Kazachstán je nesmírně veliký kus země ležící až u čínských hranic, s nejmenší hustotou obyvatelstva na světě.

Bylo rozhodnuto, tam se chci podívat. Zvolila jsem nejsnadnější možnost výletu - pracovní cestu. Linka se začala létat v květnu, tak jsem neváhala a vyžádala si hned jeden z prvních turnusů. Poměrně příjemný pobyt čtvrtek až úterý. Ani mě nejdřív nenapadlo, že by mother chtěla letět se mnou (Poté, co jsem nabídla výlet svému muži a ten nechápal, kam ho to chci zase vláčet). Když jsem se zmínila, že se tam chystám, rozhodla se letět taky.

Musela jsem pro ni rychle vyřídit vízum (posádka cestuje bez víza, jen na deklaraci). Byla to trošku byrokracie, ale povedlo se. Je potřeba mít zvací dopis nebo potvrzenou rezervaci z hotelu. Neměli jsme ani jedno, a vzhledem ke kvapem se blížícímu odletu jsem ho nechala vyřídit přes Asianu v Dejvicích. Trvalo to necelých 14 dní.

Odlet:

Mother přijela ve čtvrtek odpoledne, sbalily jsme vše potřebné, doprovodila jsem ji na check- in a šla jsem si obléct uniformu. Znovu jsme se sešly až v letadle a ve 22.20 jsme odletěly do Almaty.

Let trval 6.30, mother se docela prospala. V 4.45 našeho času, tj. v 8.45 kazašského času jsme přistáli na letišti v ALA. Letěli jsme takřka novým Airbusem 319 pro 135 cestujících.

23.5. (pátek) - Almaty

Přílet:

Po vystoupení cestujících jsme dostali rady a tipy na výlety od předchozí posádky, ptala jsem se zástupce ČSA, jestli nemá kontakt na nějakého řidiče na výlety, nakonec to bylo zbytečně drahé a cestovali jsme s osvědčeným Orazchanem (za den max 30 000 tenge za celý mikrobus, dle vzdálenosti ).

Kurz: 100 tenge = cca 13 Kč

Hotel:

Hyatt regency Almaty, Academic Satpaev 29/6

-v ceně snídaně, bazén, sauna, vířivka,

- cena pro další osobu na pokoji je 56 USD včetně taxy a snídaně je v ceně

Orazchan mluví jen rusky, takže když jsem mu v pátek telefonovala, moc jsme si nerozuměli. Pochopila jsem jen utrom zaftra a to jsem si ještě moc nebyla jistá, jestli utrom neznamená pozítří. Ruština mě ve škole minula a teď trochu chybí. Takže mu večer pro jistotu kapitán volal ještě jednou, ale naštěstí vše bylo OK.

Po příjezdu na hotel jsme ještě stihli snídani, pak jsem se snažila na chvíli usnout, ale bylo to marné, takže jsme s mother vyrazily do města obhlídnout situaci. Potřebovaly jsme vyměnit peníze, na recepci už nemění. Šly jsme do banky Centrecredit na ulici Abay, proběhlo to bez problémů a celkem rychle.

Nejdřív jsme chtěly jet do centra tágem, ale žádné dlouho nejelo, autobusy byly zmatené, tak jsme daly na radu ostatních a stoply projíždějící auto. V ALA je to normální, kdokoliv vás kamkoliv rád odveze a je to skoro zadarmo, asi 200 - 500 tenge.

Jely jsme na Zelyonyj bazar, moc se nám nelíbil, později jsme pojaly podezření, že jsme asi prošly jen jeho část. Poblíž je hlavní mešita - největší v Kazachstánu - pro 3000 lidí, postavená v roce 1999. Obešly jsme ji dokola a pak jsme  procházely  okolí bazaru, Panfilov park, lázně Arasan, ulici, kde kartářky vykládaly osud, ulici inzerátů - ručně psaných, připevněných na zdích, plotech.

Byly jsme ve dvou cestovkách ptát se na ceny výletů (EIRC a cestovka v hotelu Zhetisu). Na obou místech se mluvilo převážně rusky. Našly jsme za 2200 tenge na osobu jednodenní výlet do kaňonu Charyn, cena výhodná, ale byla to cesta velkým autobusem, navíc odjezd už v 7.30. Takže jsme nakonec jeli v 9.00 s Orazchanem, Mercedesem jen pro naši skupinku.

Na ulici jsme okusily místní jídlo - samsy. Šáteček z listového těsta plněný masem nebo sýrem. Cena 50 tenge za kus.

Zpátky do hotelu jsme zase jely stopem. Tentokrát jsme si vybrali auto stojící na kraji silnice. Cesta měla podobný scénář jako ta předchozí, konverzace odkud jsme, co tu děláme, to vše lámanou ruštinou v mém případě a vzornou ruštinou mother. Při výstupu před hotelem jsme si všimly, že to auto bylo nějaké nabourané, nárazník visel na vlásku. Řidič za svezení nechtěl žádné peníze. Celkově nám přišlo dost snobácké nechat se vozit do nejlepšího hotelu ve městě.

V rychlosti jsme ještě navštívili bazén a vířivku.

V 18.00 hod jsme měli sraz s ostatními a šli jsme na večeři do nedaleké Tabatějky. Dali jsme si dobré jídlo, šašliky (grilované maso na špejli - kuřecí nebo skopové), pivo a na závěr medový zákusek, který byl výborný, ale nic pro loudavé strávníky (tedy nic pro mě). Med po chvíli ztuhnul a ke konzumaci bylo potřeba kladívko.

Po příjemném podvečerním posezení jsme asi ve 23 hod padly do postele.

24.5. (sobota) - Charyn

Na dnešní den jsme naplánovali výlet do kaňonu Charyn. Dle domluvy z předešlého večera přijel v 9 hod řidič, my už jsme byli po příjemné snídani, připraveni na dlouhý výlet.

Cesta byla nekonečná, plná výmolů, ale cíl stál za to. Zhruba v polovině trasy jsme zastavili, kapitán si koupil tradiční kumis - zkvašené kobylí mléko.

Asi po 3 hodinách jízdy jsme přijeli k Charynu (5 km dlouhý, 150 až 300 m široký, 50 m hluboký), je často srovnávaný s Grand kaňonem v Americe.

Cesta z Almaty byla nádherná. Kolem města jsou nádherné velehory, dále na východ se krajina mění. Jede se stepí, horami, jsou vidět koryta řek.

Řidič celou naši skupinu vysadil na kraji kaňonu, sešli jsme dolů a pomalou procházkou jsme došli na konec. U řeky Charyn tam piknikovala spousta Kazachů. Na chvíli jsme si odpočinuli a jelikož čas neúprosně utíkal, vydali jsme se na cestu zpátky.

Kazachstán je země takřka nedotčená turismem, skoro nikde nenajdete příkazové a zákazové tabule. Do Charynu nevede žádný vstup, kudy se dolů dostanete a nahoru zase vylezete je jen vaše věc.

Opět nás čekala hrbolatá cesta, měli jsme hlad a požádali řidiče o zastávku na pozdní oběd. Mezi Charynem a Almaty je nejspíš jen jedna normální restaurace, ale tam zrovna byla svatba. Jeli jsme dál a bylo nám zastaveno v "místňárně". Moc jsem si od toho neslibovala, bohužel oprávněně. Ke konzumaci jsem nesebrala odvahu. Kromě mě a jedné kolegyně to všichni snědli. Snažila jsem se přesvědčit, že to sice vypadá příšerně, ale aspoň v tom nebudou "éčka", ale nešlo to.

Kolem 20 hod jsme přijeli na hotel. Měli jsme ještě hlad, takže nás čekala druhá návštěva Tabatějky. Dali jsme si rychlou večeři, tentokrát jsme vyzkoušeli plov - rizoto se skopového masa. Ještě jsme stihli i bazén, který měl otevřeno do 23 hod.

25.5. (neděle) - Turgenský vodopád a jezero Esik

Na dnešek jsme měli opět domluveného řidiče jako předchozí den. Z Almaty jsme vyrazili stejným směrem na východ (po A2) jako k Charynu a asi po hodině jízdy jsme sjeli z hlavní cesty a odbočili doprava podle směrovky jezero Esik. Jezero leží na hranici Almatinsky Nature Reserve.

První cíl byl Turgenský vodopád, silnice vedla horskou krajinou, cestou jsme viděli několik rančů na kterých se dalo přespat. Půjčovali tam koně, vyjíždka kolem řeky by byla určitě nádherná.

Řidič nás vysadil u řeky pod vodopádem, museli jsme vyšlápnout asi kilometrový kopec nahoru. Nebylo to nijak značené, několikrát jsme váhali kudy jít, nakonec ale všechny cesty vedly k vodopádu.

U vodopádu jsme se setkali se školním výletem asi šestnáctiletých Kazachů z Almaty, podobně jako v Číně nebo Thajsku se všichni s námi chtěli fotit. Některé slečny byly na výletě u horského vodopádu v černých lakovaných lodičkách, jejich spolužáci jim galantně pomáhali přelézat kameny.

U vodopádu jsme se zdrželi asi hodinu, dolů jsme šli opět v obležení studentíků, snažili se s námi konverzovat, učili nás ruská a kazašská slova. Nedalo se jim utéct, když jsem zrychlila, zrychlili taky, pořád museli jít vedle mě, takže jsem o ně na úzké pěšince občas zakopla.

Potom následoval nákup zázračných mechů. Přesné informace doplním později, až se mi podaří sehnat překlad ruských info, které jsme k tomu dostali vytištěné. Jedná se o mech, který roste ve výšce 3000 metrů a víc a měl by mít léčivé účinky. Já jsem přivezla asi 30 - ti centimetrový stromek zasazený do kamenů. Údajně ho stačí jednou za týden trochu pokropit vodou, jinak žádná péče. Měl by vyrůst asi 3 cm za rok, pokud se dobře pamatuju. Zatím se mu v paneláku na Praze 6 daří dobře.

Po návštěvě vodopádu jsme se stavili na oběd v docela pěkné restauraci, dali jsme si klasiku, většina šašliky nebo kuře na houbách s rýží. Potom jsme se vraceli stejnou cestou kolem rančů a pokračovali dál k jezeru Esik. Absolvovali jsme poměrně strmé stoupání do výšky 2500 m.n.m. U jezera opět piknikovala spousta lidí, někteří měli i vlastní pikolíky. Udělali jsme krátkou procházku a vrátili se dolů do vesnice Esik, kde jsme navštívili místní trh.

Zpočátku vypadal malý, ale po chvíli jsme se už ztráceli. Na trhu měli všechno možné, zeleninu, ovoce, oblečení, drogerii, maso, náhradní díly na auto. Holky dokonce objevily i lékárnu, kde měli stejné léky jako u nás, jen název byl v azbuce a byly za třetinovou cenu. Několik kousků jsme koupili.

Těsně před odjezdem z trhu jsme našli stánek, kde dělali výborné samsy, snědli jsme jich několik a tím pádem jsme byli po večeři. Pak už nás čekala jen cesta zpátky do Almaty, kam jsme přijeli asi v 19 hod (řidiči jsme zaplatili 24 000 tenge).

Mother a já jsme ještě vyrazily na Kok Tobe lanovku (obě o jsou přehlasovaná). Tentokrát jsme neměly štěstí na řidiče, řekl, že nás doveze za 100 tenge, zdálo se mi to málo, ale když to nabízel, tak proč ne. Nakonec chtěl 1000 tenge a dělal, že jsme si špatně rozuměli. Daly jsme mu 500.

Na Kok Tobe - Zelený kopec - vede zrenovovaná lanovka, podobná jako na Dachstein, ale menší ( kabina na stojáka ). Nahoře je 372 metrů vysoká televizní věž, která ale není přístupná. Na kopci je příjemný park, spousta restaurací, malá zoologická zahrada, spousta pingpongových stolů. Je to odpočinkové místo pro obyvatele Almaty a taky asi jediné místo ve městě, kde se dají koupit suvenýry.

Udělaly jsme podvečerní procházku, obešly návrší kolem dokola, pod námi byl pěkný pohled na město. Začalo se stmívat, takže jsme nasedly na lanovku a sjely dolů. Cena lístku 800 tenge 1 cesta.

Domů nás odvezl Japonec žijící spoustu let v Almaty.

Večerní program byl stejný jako předešlé večery - bazén, vířívka. Posezení ve vířivce je moc příjemné, prosklenou střechou jsou vidět hvězdy.

26.5. (pondělí) - Medeo a Chimbulak

Dneska jsme se rozhodli pro výlet po vlastní ose, cílem bylo horské rychlobruslařské středisko Medeo a lyžařské středisko Chimbulak.

Medeo usilovalo o zimní olympiádu v roce 2014, neúspěšně. Je tam 10 500 m2 velký rychlobruslařský okruh, kde už před dvaceti lety padaly rekordy.

Chimbulak je jedno z nejlepších lyžařských středisek ve střední Asii.

Opět jsme vzali stop od hotelu a dojeli na ulici Dostyq, naproti hotelu Kazachstán, odkud každou chvíli odjížděli autobusy městské dopravy do Medea. Jezdí tam busy číslo 6 nebo 6A, jedna cesta stojí 40 tenge a trvala asi 30 minut.

Po příjezdu do Medea jsme si rychle prohlédli stadion a vyšlápli 800 schodů zdraví (byla jsem vděčná aspoň za nějakou fyzickou aktivitu, po autoturistice předchozích dní), čímž jsme se trošku přiblížili nahoru k Chimbulaku. Pořád to ale ještě bylo asi 5 km, tak jsme vzali taxíka, nacpalo se nás tam všech pět a cena 3000 tenge.

U okénka lanovky jsme zjistili ceny jízdenek. Lanovka na vrchol Talgar Pass se skládá ze tří úseků, cena každého je 500 tenge zpáteční.

1. úsek jede do 2630 m.n.m.

2.úsek jede do 2930 m.n.m.

3. úsek jede do 3163 m.n.m.

Všichni jsme si koupili lístek na první úsek, mother a já jsme byly rozhodnuté přikoupit i zbývající úseky.

Lanovka byla dost předpotopní, jako ve Špindlu za mých dětských let, rezatá kovová dvousedačka. Jela pomalu, pěšky by to bylo rychlejší, nicméně se nám vyjížďka líbila, měly jsme dost času pozorovat okolní krásné hory a kytky na louce pod námi. Většinou tam byly rostliny evropského vzhledu - petrklíče, pomněnky, fialky.

Jízda trvala asi 20 minut, po výstupu z lanovky jsme se rozloučily s ostatními a dokoupily lístky na další dva úseky. Druhá část lanovky vedla občas nad sněhem, třetí část byla jen singl sedačka, ta nás dovezla do výšky 3163 m.n.m. (v současné době se staví nová lanovka, která bude kabinová a povede až dolů do Medea).

Nahoře byla pěkná kosa, kolem pěti stupňů, většina míst byla pokrytá sněhem. V létě je možné odtud podnikat jedno či vícedenní treky, nutno vzít si mapu, trasy nejsou značené. Pozor - lavinové nebezpečí celoročně! (treky je možné dělat i z Medea).

Co se týče lyžování, je to asi trošku adrenalin, sjezdovky jsou plné stromů a nemyslím si, že by tam v zimě dávali nějaké zábrany nebo sítě. V nejhorších úsecích je nápis S.O.S. a nějaké telefonní číslo. Nástrahy jsou ale vykoupené lyžováním v nádherné, turisty nezničené přírodě.

Lanovkou jsme dojely zpět dolů a z časových důvodů jsme vzaly taxíka až na zastávku busu do Medea. Tam jsme se náhodou potkali s ostatními členy naší výpravy, kteří sice nejeli nahoru, ale došli pěšky z Chimbulaku do Medea. Do Almy jsme se vrátili všichni společně.

S mother jsme ještě zůstaly v centru, prošly jsme zbývající "pamětihodnosti" Almaty - prezidentský palác, státní muzeum, magistrát. Tato oblast mi připomínala náměstíčko u Pefky na ČZU v Praze Suchdole, kam jsem pár let docházela.

Na závěr jsme došly k památníku nezávislosti, kde jsme zjistily, proč měla tento den spousta studentů šerpy. Byl to poslední den školy na základkách, které mají v Kazachstánu 11 tříd.

Potom jsme po nekonečně dlouhé Abay došly do nákupního centra nedaleko hotelu, daly jsme si večeři a v supermarketu nakoupily věci domů (drogerie, koření, ovesné kaše). Ceny jsou o třetinu až polovinu nižší než v ČR.

V tabáku cestou do hotelu jsem na radu kolegyň koupila karton Malbor za 1000 tenge = 130 Kč (mají i jiné značky). Zatím je nikdo neochutnal, ale vypadají stejně jako u nás koupené, jen nápis o škodlivosti je v azbuce.

Po příchodu na pokoj jsme hned vyrazily do bazénu a pak jsme sbalily kufry, všechno se vešlo.

 

27.5. (úterý) - odlet do Prahy

Ráno jsme posnídali, pick - up z hotelu byl v 8.00, odlet v 10.45. Bus nás odvezl na letiště, zašla jsem s mother na check-in a rychle jsem doběhla posádku, aby mě pustili přes celnici - byli jsme v Kazachstánu bez víza, jen na společnou deklaraci.

Letadlo z Prahy už tu bylo, takže jsme měli dost času na přípravy. Let byl příjemný, asi 80 cestujících a doba letu 6.30. V Praze jsme přistáli ve 13.15 místního času. Vypravila jsem mother na vlak domů a z posledních sil vybalila kufr.

Dojmy:

O Kazachstánu jsem měla dopředu nastudováno docela dost informací, takže výlet naprosto splnil mé očekávání. Všechno nám vyšlo podle plánu, nikdo neměl žádné vážnější problémy.

Akorát jsem si myslela, že se bez znalosti ruštiny lépe domluvím. Bohužel, anglicky mluvili jen na recepci hotelu, jinde byla domluva rukama nohama.

Je to krásná, turisty nezkažená země, ale vzdálenosti mezi jednotlivými místy jsou obrovské.

Rada pro kolegy: Pokud chcete vzít někoho s sebou, zjistěte si info ohledně víza na kazašské ambasádě na Praze 6. Ubytování v Hyattu zajišťuje gulnara.sattybaeva@hyatt.com, odpoví obratem, anglicky a je ochotná. Mailem pošle potvrzení ubytování. Cena je 56 USD za noc se snídaní, včetně taxy, platí se při odjezdu, pouze v tenge.

Pěkný pobyt v Kazachstánu.

Tereza

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář