Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestopis Mauricius

16. 12. 2009

Mauricius

9. - 13.12. 2009

Účastnice výletu: Eva Kysilková

                             Tereza Malotová

Mauricius:

Rozloha: 2040 km2

Počet obyvatel: 1.2 milionu

Hlavní město: Port Louis

Hlavní náboženství: hinduismus

Měna: mauricijská rupie - 100 MUR = 60 CZK

Úřední jazyk: angličtina a francouzština

Středa 9.12. - odlet na Mauricius

   Začátek výletu byl jako obvykle závislý na troše štěstí. Mother jela ranním vlakem z Litomyšle, zpoždění nebylo, tak to úspěšně zvládla. Já jsem zase přiletěla v 6.30 z Vilniusu a navzdory mlze v Litvě to taky dopadlo  dobře. Takže nám nic nebránilo v odletu do Paříže v 10: 00 s Air France.

   Počasí  při přistání bylo příšerné, skoro nulová viditelnost, když se podvozek dotkl dráhy, neviděla jsem konec křídla. Trošku jsem trnula, abysme vůbec odletěly. Většinou mám strach, aby byla v letadle volná místa. Těch byla tentokrát spousta, ale zase musel být jiný problém. Letělo se Boeingem 747, tak jsem doufala, že se poletí.

   Po  přistání v Paříži jsme zjistily,  že ani nemusíme měnit terminál a tím pádem máme asi 4 hodiny času. Na tranzitu nám vytiskli palubní vstupenky i s číslem sedadel,  což u stand - by cestujících není moc obvyklé.

   Odlet byl  plánovaný v 16.10 s AF, bylo asi 40 minut zpoždění. Letadlo bylo poloprázdné, takže jsme měly každá čtyřsedačku pro sebe. Jedna francouzská baba nemohla rozdýchat, jak se tam válím na 4 sedačkách, tak se mi posadila  na  krajní sedadlo. Zatvářila jsem se dost nepříjemně a musela jsem  se s ní dohadovat. Že se prý ptala letušky, že si tam  může sednout. Tak jí říkám, ať mi ukáže které.  Na to   ona, že ji zrovna nevidí. Pak chtěla jeden ze čtyř polštářů, které jsem měla pod hlavou, ten jsem  jí odmítla vydat, dala jsem jí jednu deku, aby mi dala  pokoj.

   Za chvíli mother zjistila, že v poslední sekci je spousta volných čtyřek,  tak jsem se tam  přesunula a na moje původní místo si naštěstí sedla paní z vedlejší řady, takže baba neměla čtyřku pro sebe.

   Skoro celý let jsme  prospaly a ráno v 7.10 (s hodinovým zpožděním)  jsme přistály na Mauriciu.

Čtvrtek 10.12. - přílet na Mauricius, Pereybere + botanická zahrada

   Venku bylo příjemných 27 stupňů. Nejdříve jsme  přehlédly řidiče s cedulí, který na nás u východu čekal. Naštěstí jsme ho objevily při druhém kolečku kolem východu z haly.

   Nasedly jsme do minibusu a čekala nás asi hodinová cesta na sever ostrova do Pereybere. Jelo se po pěkné asfaltce,  bohužel  plné kruhových objezdů, ze kterých mi za chvíli bylo špatně a před Port Louis jsem brala Kinedryl. Zbytek cesty jsem doufala, že už tam snad každou chvíli budeme. V Pereybere jsme měly domluvené ubytování na 3 noci, v apartmánech Malyra.

   Ubytování bylo moc pěkné, byt s balkonem, kuchyní, obývákem, koupelnou a dvěmi ložnicemi. V mém pokoji moc nechladila klimatizace, ale dalo se to vydržet. U mother to bylo v pohodě.

   Po příchodu jsme si asi na 40 minut lehly a odpočaly, ale času nebylo nazbyt...Hned jsme oblékly plavky a cestou na pláž jsme se stavily v cestovce Maryla, jestli tam bude Elišky známý, který nás ubytoval. Bohužel tam nebyl, tak jsme pokračovaly k moři a asi 2 hodiny jsme byly na pláži a koupaly se v nádherně průzračné vodě. Jelikož nás plážové povalečství moc nebaví a navíc se na slunci nedalo vydržet, vypravily jsme se na první výlet.

   Před odjezdem jsme se zastavily na obědě v Cafeterii na pláži, dali jsme si rybu s rýží.  Nebylo to špatné, ale později jsme jedly mnohem lepší jídla.

   Jeli jsme autobusem do Grand Baie, což je o něco větší středisko než Pereybere, krátce jsme se tam prošly podél  moře zátokou plnou lodí a vrátili se zpět na autobusovou zastávku, odkud jel bus do botanické zahrady Pamplemousses - královské botanické zahrady.

   Nepodařilo se  mi zjistit, jestli na Mauriciu existují jízdní řády, nejspíš ale ne, takže nezbývá než čekat na zastávce. 

   Jízda do zahrady trvala asi 40 minut,  neustále se někde zastavovalo, naštěstí jsem byla ještě pod vlivem ranního Kinedrylu, takže jsem to zvládla. Bus nás vysadil kousek od zahrady, u brány jsme zaplatily 100 RUP vstup. V zahradě jsme strávily asi 2 hodiny, byl tam příjemný stín a celkově to tam bylo pěkně upravené.

   Zpět jsme chtěly jet zase busem,  dle průvodce měl jet každou hodinu, chvíli jsme čekaly na zastávce, ale nakonec jsme stejně z časových důvodů vzaly taxíka. Ten nás vysadil u supermarketu v Grand Baie, jak jsme si poručily.

   Koupily jsme nějaké jídlo k snídani, které nám ale nakonec stejně zbylo, protože jsme se večer vždycky výborně najedly a ráno jsme neměly hlad.

   Po návratu do Pereybere byl už podvečer, šly jsme se ještě projít k moři směrem na východ a po procházce jsme zašly opět do Cafeterie na večeři.

   Večer jsme ještě poseděly na balkoně, daly jsme  si víno a já jsem klasicky schytala spoustu štípanců od komárů. 

   Asi ve 22.30 jsme šly  spát.

Pátek 11.12. - celodenní výlet po ostrově

   Na dnešní den jsme si domluvily výlet po jihozápadní části ostrova, kde se nachází většina turistických atrakcí.

   Odjezd byl ráno v 8.40, předtím jsme ještě v malém obchůdku koupily vodu a taky jsem ve směnárně vyměnila  peníze.

   V buse s námi jela ještě rodina se dvěma holčičkama Kenzou a Tenou z Reunionu,  se kterými jsme se později spřátelily. Vzadu seděli ještě 3 další lidi, ale ti nás nezaujali.

   Jelikož se jednalo o výlet s cestovkou a byl  podezřele  levný, pouze 350 RUP, čekala jsem zase zastávky v obchodech a různých lákadlech na turisty.

   Netrvalo dlouho a už nás čekala zastávka v továrně na výrobu lodí  ve Floreal. Návštěva byla krátká, navíc to bylo celkem zajímavé. Potom jsme musely vytrpět ještě diamanty a oblečení, ale tím naštěstí  "nakupování" skončilo.

   Dále byl na programu vyhaslý vulkán Trou aux Cerfs (hloubka 100 m,  šířka 1   km),  celkem pěkný kráter u městečka Curepipe.

   Curepipe jsme pouze projeli autem, tam se nezastavovalo. Je to nejvýše položené město na ostrově, nachází se ve výšce 550 metrů,  údajně je často zahaleno mraky, což se během naší návštěvy naštěstí nepotvrdilo. Zrodilo se během epidemie malárie v roce 1867, kdy tisíce lidí prchaly ze zamořeného Port Louis.

   Další zastávkou byl Mare aux Vacoas, největší rezervoár vody na ostrově, celkem nezajímavé místo.

   Moc pěkné to bylo u jezera Grand Bassin, což je slavné poutní místo,  kam ročně přichází půl milionu hinduistů během svátku Maha Šivaratriuctívá Šivu. Tento svátek se koná tři dny v lednu nebo březnu a je to největší hinduistický svátek mimo území Indie. Na místě zapalují vonné tyčinky, obětují pokrmy a květiny (vonné tyčinky zapichují do banánů).

   Potom jsme jeli do národního  parku Black River Gorges, na Alexandra Falls a Chamarel - zem sedmi barev. Stavělo se ještě na několika vyhlídkách na vodopády a krajinu. Celkově tato část nebyla špatná, na druhé straně ale ani nic uchvacujícího.

   Pokud bych měla vybrat nejlepší zastávku, tak to byl určitě hinduistický komplex.

   Cestou zpět jsme se nechaly vysadit v Grand Baie a prošly jsme si několik obchodů s oblečením.

   V 19:00 obchody zavřely, tak jsme busem dojely do Pereybere.

   V apartmánu na nás čekalo překvapení. Netušily jsme, že nám uklízečka aktivuje alarm...,takže když jsme otevřely dveře, pěkně se to rozhvízdalo. Naštěstí jsem měla na papíře napsaný kód na deaktivaci, ale chvíli trvalo než jsem ho našla a naťukala. Asi za 10 min nás přijela zkontrolovat ostraha..., vysvětlila jsem jim situaci, brali to s humorem.

  Potom jsme zašly na večeři, tentokrát do Pereybere Café, která je hned vedle Cafeterie směrem ke Grand Baie. Byla hezčí, s posezením s dřevěnými stolky hned u moře a výborným jídlem. Cenově to bylo podobné jako v Cafeterii, ale mnnooohem lepší.

   Po příjemně stráveném dni jsme asi ve 23.00 šly spát.

Sobota 12.12. - výlet lodí na ostrov Gabriel

   Dneska nás čekal další celodenní výlet,  lodí na ostrov Gabriel na sever od Mauricia.

   Nejbližší ostrovy u severního výběžku Mauricia jsou: Coin de Mire, Ile Plate a Gabriel. Plate a Gabriel  jsou kousíček od sebe (asi 1 km) a Mire je vidět cestou,  je blíž k  Mauriciu. Dál jsou ještě  Ile Ronde a Ile aux Serpents,  na kterých se stejně tak jako na Mire nedá přistát, jsou na nich přírodní rezervace.

   Plavba na Gabriel trvala asi 2 hodiny, cestou se konzumovaly alko a nealko nápoje. Zatim jsme to s alkoholem moc nepřeháněly, přeci jen bylo dopoledne a to sluníčko k tomu...

   Jelo se pohodlnou motorovou lodí pro asi  25 lidi, naštěstí nás bylo jen 12. Byli s námi Francouzi, Němci a Norové. Většinou to byli sympaťáci, akorát jeden francouzský páreček byl nudný. Jediné "plus" mužské části páru bylo, že znal Ostravu, kde byl na služební cestě.

   Loď zakotvila asi 300 metrů od pláže na Gabrielu a na pobřeží nás dovezl motorový miničlun. Asi hodinu jsme se tam koupaly a pak si pro nás člun zase přijel a čekal na nás oběd na lodi.

   Připravili nám takový malý raut, kuře, rybu, saláty, ananas atd., bylo to všechno moc dobré.

   Teď už alkohol "tekl proudem" a ani já s mother jsme se nezdráhaly. Snažila jsem se to nemichat a držela se koly a rumem.

   Po obědě a alko siestě následovalo šnorchlování. Teď jsem ocenila lehkou podnapilost, aspoň mi tolik nevadila představa, kolik lidi už mělo v puse ten můj šnorchl. Jedné Francouzce spadly do vody sluneční brýle, tak jsem je chvili lovila, ale marně. Podmořský život byl pěkný, ale nic co bych doposud neviděla. Ani hloubka vody nebyla moc velká, občas jsem ploutvemi škrtala o korály.

   Ve 14.30 se odjíždělo zpět do přístavu, cesta ubíhala rychleji, jelo se po větru, ani se nám nechtělo vystupovat. Přistáli jsme v 15.45, tak nám aspoň v Grand Baie zbyl čas na nákupy. Asi v 18.30 jsme jely busem zpátky do Pereybere a daly jsme si závěrečnou večeři ve stejné hospůdce jako minulý večer. Opět to byla výborná ryba a salát.

   Večer nám nezbylo nic jiného než zabalit kufírky a nachystat se na odlet domů.

Neděle 13.12. - odlet do Prahy

   Dneska jsme měly budíček už v 5.00, na 5.30 jsme měly domluveného taxíka na letiště. Měla jsem připravené dvě varianty cesty domů a jednu záložní.

   Naštěstí nám vyšla ta nejlepší možnost, a to s Condorem do Frankfurtu. Měla jsem i letenky přes Paříž, ale podle rezervačního systému se mi ten let zdál dost beznadějný, nakonec jsem zjistila, že nevzali ani všechny cestující s placenou letenkou. Zálohu jsem měla přes Johannesburg, ale to bychom přiletěly do Prahy až v pondělí ráno.

   U přepážky Condora jsme čekaly skoro 2 hodiny, volných míst měli celkem dost, ale pořád řešili jestli poletí cargo nebo stand - by cestující, a že to má rozhodnout kapitán. Bylo mi jasné, že si musím na posádku počkat, abych se s nimi domluvila. Naštěstí měl kapitán i druhý pilot s sebou na pobytu partnerky a přišlo jim blbé říct, že holky poletí a nás tam nechají, tak nás vzali taky.

   Let do Frankfurtu jsme ještě na zemi zahájili motorovou zkouškou, měli podezření na únik oleje. Problém se naštěstí nepotvrdil, tak jsme s hodinovým zpožděním v 10.00 konečně vzlétli.

   Letělo se Boeingem 767 a cesta trvala 12 hodin, bylo to nekonečné. Ve Frankfurtu jsme přistáli v 18.50 a letadlo ČSA do Prahy letělo v 19.05, šance že to stihneme nebyla velká. Mezitím Lu na netu zjistil, že je to zpožděné o 25 minut, tak jsem se rozhodla k přesunu na terminál 1 (Condor přistál na 2). Naneštěstí se muselo ještě vlakem, přijely jsme tam v 19.35, let už byl bohužel pryč.

   Alespoň jsme si tam u Meka daly jídlo a zase se vrátily na terminál 2, odkud ve 22.00 letěla Lufthansa do Prahy. V Praze jsme přistály ve 23.00 a čekalo nás velmi studené počasí pod bodem mrazu. Co nejrychleji jsme se přesunuly na parkoviště k autu a před půlnocí už jsme byly doma. Zahájily jsme turbospánek, mother jel v 6.10 vlak do Litomyšle a já jsem měla dvojlinku Frankfurt (dlouho jsem tam nebyla...) a Paříž s budíčkem v 5.15.

   Celkově se nám na Mauriciu líbilo, je to dobrá možnost jak využít pár dní volna v zimním období. Nicméně dovolená se dá určitě strávit i aktivněji :-)))) TM

  

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář